7.8.2013
Je fotografie otrokem reality?
Říká se, že fotografie je závislá na světě okolo, že fotograf jen kopíruje realitu. Je to tak?.
Já myslím, že ne. Okolní svět je pro nás fotografy nepřebernou studnicí inspirace, tak jako pro malíře, básníky či hudební skladatele. Prvotní snímek vzniká v představě, něco okolo mě se mi zalíbí, okouzlí mě třeba jen světlo, detail a přemýšlím jak toto okouzlení vložit do fotografie. Jaký výřez zvolím? Jakou perspektivy? Co všechno má být na fotce a co ne? Bude barevná či černobílá? Zvolím malou hloubku ostrosti? Nechám dlouhým expozičním časem rozmáznout pohyb? Tyto a další otázky jsou součástí mé prvotní představy, kterou legendární krajinář Ansel Adams nazýval previzualizací.
Fotoaparát, objektivy, filtry, Photoshop a další vybavení jsou jen nástroje, jak se této představě, vizi budoucího snímku přiblížit. Podobně jako malíři mají své štětce, barvy a palety.
David duChemin ve své knize mluví o tom, že vždy pořizujeme 3 snímky. První snímek je naše představa (previzualizace), druhý je ten exponovaný fotoaparátem a třetí je finální snímek po všech úpravách v digitální „temné komoře“. Teprve dokonalé zvládnutí všech tří etap tvorby naší fotografie a trocha štěstí či náhody (ty jsou součástí každého umění) nám přinese snímek, který bude blízký naší původní představě.
Následující fotografie snad pomohou mé povídání ozřejmit. Obě fotografie jsou pořízeny ze stejného místa (foťák hezky upevněný na stativu), stejným ohniskem objektivu. Jinak nastavené zaostření a další úpravy vedly ke dvěma fotografiím, z nichž každá znázorňuje jinou představu.
Další ukázka boří pravidlo, že každá fotografie musí být ostrá.
Tvůrčí fotografie není jen dokumentem stavu věcí, ale je především malováním světlem a s realitou pracuje velmi volně, neboť existuje mnoho prostředků jak realitu měnit a základním omezením je jen naše představivost.
design linadevitka.cz
foto do interiéru, blog, fotokurzy - vitkloucek@seznam.cz